Očkování aneb jak jsme zjistili, že naše imunita existuje hlavně teoreticky

Když jsme se začali připravovat na stěhování do Číny, měli jsme pocit, že očkování bude jedna z těch jednodušších položek na seznamu. To jsme se spletli.

První překvapení přišlo při kontrole protilátek. Přestože jsme oba s Alešem před časem absolvovali všechna doporučená očkování proti žloutence B, zjistili jsme, že naše ochrana je prakticky nulová.

Takže jsme absolvovali booster.

Já navíc zjistila, že nemám imunitu ani proti žloutence A, což je podle lékařů poměrně vzácné.

Další zajímavostí bylo, že doporučená očkování závisí i na tom, koho se zeptáte. Aleš jako zaměstnanec ŠKODA Auto dostal trochu jiná doporučení než já a děti jako doprovázející rodina.

Po několika návštěvách ordinací jsme se dostali do fáze, kdy jsme prostě přijali všechno, co nám nabídli.

Meningokok B.

Břišní tyfus.

Žloutenky A a B.

Vzteklinu.

Právě vzteklina nám začala dávat smysl hlavně kvůli našim dětem.

Pro ně je totiž každé chlupaté zvíře kamarád.

Nezáleží na tom, jestli jde o domácího mazlíčka, pouliční kočku nebo neidentifikovatelného tvora, který právě vylezl z křoví.

Pokud má srst, je potřeba ho pohladit.

Pokud vrčí, potřebuje více lásky.

Pokud utíká, je třeba běžet za ním.

Po pečlivém zvážení jsme tedy usoudili, že očkování proti vzteklině je investice nejen do našeho zdraví, ale i do našeho duševního klidu.

Takže pokračujeme dál.

Rentgeny máme.

Lékařské prohlídky máme.

Veškeré překlady dokumentů s apostilou máme.

Letenky máme - naše dobrodružství začíná 28. srpna.

Čekáme na víza.

Čekáme na kontejner, který nám 21. července odveze věci.

Očkování přibývají.

A čím delší je seznam věcí, které musíme před odjezdem zařídit, tím víc si uvědomujeme, že se to opravdu děje.