Čína vs. moje potřeba, aby věci dávaly smysl

Začínám mít pocit, že největší kulturní šok v Číně nebude čekat Čínu.

Bude čekat mě.

Čím víc pročítám zkušenosti lidí, kteří tam žijí, tím víc si uvědomuji, že se možná nechystám do země, kde se jí hůlkami a pije horká voda. Chystám se do země, kde se na svět kouká úplně jinou optikou.

A já mám takový malý problém.

Všechno beru doslova.

Nedávno jsem si prohlížela plán South Lake Hotelu, kde budeme bydlet. Na plánku byl krásný obdélníkový bazén, kousek od našeho domu. O pár minut později jsem našla fotografie hotelu a nechápala jsem, proč je na nich bazén ve tvaru srdce. Chvíli jsem byla přesvědčená, že hotel má bazény dva.

Nemá.

Je to jeden a ten samý bazén.

Jen na plánku někoho zřejmě nenapadlo, že by měl vypadat stejně jako ve skutečnosti.

A tady se dostáváme k tomu, co mě na Číně trochu děsí.

Já totiž očekávám, že když někdo něco nakreslí, bude to odpovídat realitě. Když něco řekne, bude to platit. Když je něco vlevo, nebude to nakonec vpravo.

Jenže všechno nasvědčuje tomu, že právě tahle moje potřeba přesnosti bude v Číně dost trpět.

Stejně tak mě znervózňuje jejich "ano".

Protože ano prý často neznamená souhlas. Znamená jen, že druhá strana rozuměla tomu, co jste řekli.

Pro člověka, který má rád jasné odpovědi, je to horor.

Na druhou stranu si říkám, že právě proto do Číny jedeme.

Ne proto, abychom zjistili, že všechno funguje stejně jako doma.

Ale proto, že budeme muset občas vystoupit ze své komfortní zóny a přijmout, že ne všechno na světě musí být přesné, jednoznačné a logické podle našich měřítek.

Jen se modlím, aby nám někdo první den neřekl, že náš dům je "hned vedle" :)

Po zkušenosti s bazénem totiž začínám mít podezření, že to může znamenat cokoliv mezi pěti metry a třemi kilometry.