Odlet se blíží - co přibalujeme na první dny v Číně

Většina věcí už před několika týdny odjela v kontejneru. Teď řešíme hlavně to, co budeme potřebovat během cesty a v prvních dnech po příletu – než se zorientujeme, připojíme, zaplatíme a zjistíme, kde se vlastně nakupuje.

Být online hned po přistání

Jedním z posledních důležitých úkolů je koupit a nastavit VPN. Bez ní se v Číně běžně nedostaneme ke službám, na které jsme zvyklí – například ke Googlu, emailu nebo WhatsAppu. Jak spolehlivě ale bude vybraná VPN v Číně skutečně fungovat, zatím nikdo nedokáže slíbit. Zkušenosti lidí přímo na místě se navíc dost liší a to, co funguje dnes, nemusí fungovat za týden.

Proto si jako pojistku pořídíme také roamingová data od O2: 10 GB na 30 dní za 499 Kč. Díky nim bychom měli být online okamžitě po příletu, ještě než si zařídíme místní telefonní čísla a připojení. Budeme tak moci dát rodině vědět, že jsme bezpečně dorazili, a samozřejmě sdílet i úplně první dojmy.

Roaming přes českou SIM by nám měl zároveň alespoň zpočátku usnadnit přístup k Gmailu a WhatsAppu. Bereme to ale jako záložní řešení, ne jako jistotu na celý pobyt. Deset gigabajtů totiž dokáže zmizet překvapivě rychle – zvlášť když člověk začne posílat fotky, volat domů a automaticky zálohovat obsah telefonu.

Večeře z kufru

Po dlouhé cestě s dětmi nechceme hned první večer řešit, kde koupit jídlo, jak ho zaplatit a co se skrývá v obalu, kterému vůbec nerozumíme. Na první dva dny proto přibalujeme malou českou potravinovou pohotovost.

Volba padla na Express Menu: rajskou omáčku, svíčkovou a kuře na paprice. K tomu těstoviny, müsli tyčinky, dětské svačinky a lízátka :D. Není to zásoba na přežití v divočině. Je to spíš plán pro případ, že po cestě dlouhé přes půl světa nebudeme mít sílu okamžitě objevovat čínskou gastronomii.

A také malý kousek domova, který se dá ohřát v hrnci.

Merino ze Svalbardu a další naprosto nezbytné věci

Díky naší švagrové Terce, která žije na Svalbardu, letí do Mandžuska také teplé nákrčníky a merino svetry – dovoz přímo z Norska. Mrazy hned po příletu sice nečekáme, ale na changchunskou zimu se začínáme připravovat s dostatečným předstihem. Jestli někdo ví, co funguje v opravdové zimě, pak je to člověk ze Svalbardu.

Já mezitím přibaluji další krémy a oční kapky, protože co kdyby jich v prvním kufru přece jen bylo málo. Ze stejného, naprosto racionálního důvodu, letí ještě jeden tuzemák a dva kilogramy hrubé mouky.

Člověk zkrátka nikdy neví, kdy ho v severovýchodní Číně přepadne akutní potřeba upéct český koláč.

Hotovost pro první týdny

Další disciplínou je shánění čínských jüanů neboli renminbi už v Česku. Ukázalo se, že to je skoro prakticky nemožné. Obvolali jsme snad 6 směnáren a buď je vůbec nenabízí nebo je zrovna nemají a neumí říci, kdy budou opět dostupné. 

Část peněz proto měníme alespoň na americké dolary a část na eura, které po příletu vyměníme za jüany. Chceme mít dostatečnou rezervu na první týdny, než dorazí první místní výplata a než si plně zprovozníme čínské bankovnictví. Druhý den po příletu máme již naplánovanou schůzku v bance - kvůli založení čínského účtu a s trochou štěstí se nám podaří peníze vyměnit. 

V Číně se samozřejmě hotovostí platit dá a zahraniční kartu lze v některých situacích použít nebo připojit k Alipay či WeChat Pay. Na klasické placení kartou u pokladny, jak ho známe z Česka, se ale spoléhat nemůžeme. Každodenní placení je tam postavené především na mobilních aplikacích, které by měly být propojené s čínským bankovním účtem. Protože ale nechceme po příletu stát s plným vozíkem, nefunkční aplikací a výrazem naprostého zoufalství u pokladny, bereme si hotovostní rezervu.

Kolik kufrů je ještě přiměřené množství kufrů?

Zatím to vypadá, že s námi poletí čtyři velké kufry, dva střední a příruční zavazadla. Pro čtyřčlennou rodinu, která se stěhuje na tři roky na druhý konec světa, to možná není zase tak špatné.

Jenže do odletu ještě pár dní zbývá.

A všichni víme, že právě v posledních dnech se objevují ty nejdůležitější věci, bez kterých se v Číně rozhodně nedá žít. Další balení kapek. Oblíbený hrnek. Náhradní nabíječka. Ještě jedna dětská mikina. A možná třetí balík mouky.

Takže konečný počet zavazadel raději zatím neuzavíráme. Uvidíme, kolik toho ještě na poslední chvíli dobalíme. 😉