Balení života do krabic aneb naše věci vyráží do Číny
Poslední tři dny byly přesně takové, jaké si člověk představí pod pojmem stěhování na druhý konec světa. Od rána do večera jsme jen balili, přebírali, přemýšleli, co budeme potřebovat hned po příjezdu, co může několik týdnů počkat, a co už vlastně ani nepotřebujeme.
Nejdříve přišly na řadu věci, které poletí s námi v kufrech. Především oblečení, základní boty a pro děti helmy na kolo (respektive na koloběžku, protože kola dorazí do Číny až o několik týdnů později – a to už tam možná bude zima).
Samozřejmě jsme přibalili i pár českých nezbytností. Krémy, hrubou mouku, krupičku, oblíbené koření, vanilkové pudinky. Jeden tuzemák na vánoční cukroví a malou skleničku sterilované zeleniny do bramborového salátu. Ano, Vánoce máme promyšlené už v červenci. 😄 Výzdobu našeho domu na Halloween samozřejmě také :)
Do krabic putovalo všechno, co nebudeme potřebovat ihned po příjezdu. Zbytek oblečení, včetně nových dlouhých zimních kabátů Reima pro děti, sahajících skoro ke kotníkům. Kdyby přišla opravdu krutá mandžuská zima, chceme být připraveni. Nic nenechat náhodě – však mě už znáte.
Pak samozřejmě boty. A jedno kolo pro každého. Ano, Aleš si opravdu bere jen jedno kolo. Upřímně tomu sama skoro nevěřím. Ale předpokládám, že v naší nové garáži v Changchunu během následujících tří let nějaká další zase přibydou.
Do kontejneru putoval také můj milovaný kávovar. Asi nikoho nepřekvapí, že život bez kávy si úplně představit neumím.
Přibalili jsme i mikrovlnku, naši novou televizi, tiskárnu a kancelářské vybavení. Přestože během pobytu nemůžu klasicky pracovat na dálku, rozhodně nechci tři roky jen sedět doma. Ráda bych studovala, zapojila se do dobrovolnických aktivit nebo pomáhala s organizací akcí pro místní komunitu expatů.
A pak přišlo jedno rozhodnutí, které možná někoho překvapí – naše postel.
Stěhujeme se sice do plně zařízeného domu, ale pocit, že večer uléhám do své vlastní postele, pro mě znamená kus domova. Přitom nejsem člověk, který by v posteli trávil půl dne (i to o mně většina z vás ví). Jen jsem si neuměla představit, že bych tři roky spala v posteli někoho jiného nebo na matraci, která mi nebude vyhovovat. Takže putovala do kontejneru i naše postel. A spolu s ní pořádná hromada nářadí, protože ji budeme muset v Číně znovu složit. Bez návodu. Držte nám palce. 😅
V pondělí jsme šli spát kolem desáté večer. V úterý lehce po deváté ráno přijela stěhovací firma. Čekala jsem klasické přenášení našich krabic, ale celý proces fungoval úplně jinak. Všechno z našich krabic znovu vybalili, profesionálně přebalili do vlastních obalů, pečlivě označili, vytvořili 3 stránkový dokument soupisu krabic a odnosili do menšího stěhovacího auta. Odtud vše putovalo na sklad, kde se náklad přeloží do našeho kontejneru, který zamíří přes půl světa až do Číny.
Celá akce trvala přibližně tři hodiny. A místnost, která ještě ráno praskala ve švech, byla najednou úplně prázdná. Byl to zvláštní pocit. Najednou si člověk uvědomí, že už opravdu není cesty zpět.
A na závěr ještě jedno velké poděkování.
Obrovské díky patří naší úžasné sousedce Hance S., která se nám poslední tři dny starala o naše dvě děti i o své dvě, přestože sama doma bojovala s angínou a brala antibiotika. Vymýšlela jim tak skvělý program, že večer byly děti úplně nadšené a vůbec se jim nechtělo spát. ❤️
Děkuji také mojí ségře, která mě zachránila ranní kávou ve chvíli, kdy už byl náš kávovar odpojený a mně nezbývalo než pít Jacobs 3v1. Jistě chápete, že pro mě to už byla opravdu krizová situace. 😄
A poslední díky patří naší švagrové Andí, která se ujala velmi důležité mise – bude nám sledovat cestu kontejneru až do Číny. Takže zatímco my budeme čekat na druhém konci světa, ona bude hlásit, kde se zrovna nachází celý náš dosavadní život.
Teď už nezbývá než doufat, že se za několik týdnů znovu potkáme. Tentokrát v Changchunu. 🇨🇳✈️